brn-

• Ke kořeni brn-; je doložen ze slovan. jazyků ve významech ‚špína‘, ‚kal‘, ‚hlína‘, ‚bláto‘, ‚bahno‘, ‚mokrá půda‘ apod. Podoba psl. východiska není zcela jasná, předpokládá se *bьrn-, *bъrn-, *brьn- či *brъn- (Udolph, 1979). V češtině tento základ v apelativní slovní zásobě zanikl, objevuje se jen v MJ a PJ, viz níže. Motivačně jsou jména se základem -brn- blízká jménům se základy -blat-, -bař-, -bah(e)n- a -kal-, viz příslušná hesla. Je třeba odlišit od jmen, v nichž je skupení brn- výsledkem odpadnutí hlásky -t- ze skupení brtn- a která souvisejí s včelími brtěmi, viz brť-/brt-, srov. Brnice.
• PJ jsou doložena porůznu zejména na záp. polovině Moravy.
• BRŇÁKY, BRNČÍN, BRNÉ, BRNĚNČICE, BRNINA
Či