-brd-

• Ke kořeni -brd-, ten k nář. apel. brdo, psl. bьrdo; pův. část tkalcovského stavu, později v nář. podle podobnosti přeneseno na „skalnatý, ostrý, jakoby roztrhaný, přerušovaný hřeben hor a kopců“ (Mch), v rovinatých krajích na menší vyvýšeniny nebo na nerovný terén. Obecněslovanský toponymický motiv i lexém, který přešel ke geografickým termínům. V PJ se tento kořen objevuje nepříliš často, ale v poměrně značném počtu slovotvorných variant, které jsou samy o sobě tak sémanticky vyhraněny, že už zpravidla nepotřebují doplnění zpřesňujícím atributem.
• PJ byla zachycena ve středním západo-východním pruhu Moravy. Objevují se ve zvýšených polohách, ne však v nejvýše položených oblastech Českomoravské vrchoviny a Beskyd.
• BRČÍ, BRD/BRDO, BRDCE, BRDEČKA, BRDEK, BRDÍKOV, BRDISKO, BRDOLEC
Či