-bran-/-brán-

• K psl. *borǫ , borti ‚zápasit‘; sufixem -nь > *bornь ‚zbraň, odpor, obrana‘, odtud pak sloveso *borniti a z toho *borna, vývojem skupiny tort > trat pak brána ‚zařízení bránící nepřátelům a zlým duchům vniknout do města či do dvora domu‘. Odtud pak i branka např. ve dveřích chléva nebo v plotě – brání zvířatům vejít či vyjít. V PJ jde o velice rozšířený základ, obsažený v četných slovotvorných variantách.
• V PJ se objevují varianty kmene -bran-, -brán-, -braň-.
• PJ jsou hojná zejména ve středním západovýchodním pruhu Moravy, řídká jsou na Břeclavsku a téměř neznámá ve Slezsku.
• BRÁNA, BRANČÍ, BRÁNECKÝ, BRÁNISKA
Či