brah-

• K základu brah-, to z psl. borgъ k bergǫ (berg-ti) ‚střežit, hlídat‘. Stč. apel. brah označovalo zvláštní zařízení na úschovu sena nebo slámy, jakýsi stoh s posuvnou střechou na čtyřech sloupcích (Mch). Do nové češtiny slovo zaniklo, je zachováno jen ve zřejmě starobylých PJ označujících místa, kde dříve taková zařízení používali. S tím patrně souvisí i slez. nář broh/bruh ‚krecht‘, srov. ČJA 3, 288. Nelze však vyloučit ani původ od stč. apel. vrah (to přesmykem z grav ke *grōva ‚rokle, strž‘) změnou stč. bilabiálního w > b (srov. Bawor > Babor, jawor > jabor, vrah > brah – A. Lamprecht, Vývoj mluvnického systému českého jazyka, Praha 1966). Pak by souviselo s apel. vráž ‚rokle, strž‘, to v nové češtině jen v MJ (Mch). Srov. též Cuřín, 1970, s. 69-75.
• V PJ se uvedený kořen objevuje v základní podobě brah- či ve změkčené variantě braž-.
• PJ byla zachycena ve výše položených oblastech na opačných okrajích zkoumaného území – na Českomoravské vysočině, v podhůří Moravskoslezských Beskyd a na Opavsku.
• BRAH, BRAHŮVKA, BRAŽISKA, BRAŽISKOVÝ
Či