bliz-/bliž-

• K adj. blízký (to k pův. substantivnímu, pak adverbializovanému psl. základu *blizъ) ‚jsoucí v nevelké vzdálenosti; nedaleký‘. PJ obsahující odvozeniny od tohoto základu označují především objekty ležící blízko u obce.
• Kořen s objevuje v obměnách bliz-, bliž-, blíz-, blíž-, shodných se spis. jazykem.
• PJ byla zachycena soustředěněji na jv. Moravě, rozptýleně na stř. Moravě a ojediněle na jz. Moravě.
• BLIZÁKOVEC, BLIŽENSKÝ, BLÍŽKA, BLÍZKÉ, BLIŽNÍ, BLIŽNICE
Km