-běl-/-bíl-

• PJ se vztahují především k psl. *bělъ ‚bílý‘. Označují převážně objekty světlé barvy odlišující se od okolí (např. pole se světlou půdou, řeka s čistou vodou apod.; viz Šmilauer, 1970, 38; Štěpán, 2004), též místa, kde věci lidskou činností bílou barvu získávaly (srov. např. BĚLÁRNA, BĚLIDLO). • Základem některých PJ je psl. *bělь ‚močál, bláto, mokrá louka‘ (viz Šmilauer, 1932, 469). Jde o jeden z nejstarších toponymických (především hydronymických) základů. Tato PJ patří místům s (původně) mokrou, bahnitou, močálovitou půdou (srov. BĚLIZNA). • Oba základy později splývají, proto někdy nelze motivaci PJ odlišit. • Některá PJ (viz např. BĚLÍNEK, BĚLINKA) mohou mít základ -bel-, obsažený např. v nář. subst. (k)belka, (k)belík ‚studánka se stěnami zpevněnými dřevem‘. Po ztrátě povědomí o původu jména se PJ přiklonila k bílý (běl-).
• Kořen se objevuje v obměnách -bíl-, -bil-, -běl-, -bjal-.
• PJ se vyskytují na celém území Moravy a Slezska, s výjimkou Beskyd a též nížin střední a jižní Moravy.
• BĚLÁ, BĚLAVKY, BĚLAVSKO, BĚLAVY, BĚLENKY, BĚLICE, BĚLIČÍ, BĚLIČKY, BĚLÍN, BĚLINA, BĚLÍNEK, BĚLINKA, BĚLINSKÝ, BĚLIZNA, BĚLOHLÍNSKÁ, BĚLOHRADINA, BĚLSKÝ, BÍLENISKO, BÍLIČOVNA, BÍLOVNA, BÍLÝ
Km