-akát-/-akác-

• K akát ‚trnovník‘. Z lat. acacia, to z řeč., možná egyptského původu. Původně znamenalo rostlinu mimózu, u nás pak přenášeno na jiné druhy stromů, nakonec na dnešní akát, přenesený z Ameriky. PJ obsahují pojmenování stromu akát (zř. akácie, f., PS 1, 13) (Robinia pseudoacacia) v podobě substantivní (akát, akátek, akátina, akátí, akácie) i adjektivní (akátový).
• Výrazně převažují podoby s -g- (agát-, agác-); protetické h (hagát-, hagác-) je hojně doloženo na celé Moravě, ojed. i ve Slezsku; tam bylo zachyceno i slovo agacija. Na Moravskokrumlovsku bylo ojediněle zaznamenáno atácí ‚akátí‘.
• Rozšíření PJ odvozených od akát-/akác- je většinou vázáno na méně úrodné, písčité nebo kamenité půdy a svahy. Jsou nejvíce nahuštěna a) v okolí Brna po západní Vyškovsko a Hustopečsko – Bučovicko až po jižní Třebíčsko; akát zde dosud vytváří krajinně typické ucelenější hájky, lesíky; b) od Břeclavska podél Ždánického lesa a Chřibů. c) V podhůří Českomoravské vrchoviny severozápadně od Brna a na vrchovině Drahanské jsou akáty spíše nápadné solitérní stromy, nebo jsou součástí křovinatých mezí, strání, žlebů apod. Jinde jsou jména ojedinělá. Neznají je oblasti Českomoravské vrchoviny, střední a (jiho)východní Moravy, Beskyd, Podbeskydí a vých. Slezska.
• AKÁTINA
Šr