-alej-

• Jeden z nejčetnějších apelativních základů pomístních jmen (okolo 230 záznamů). Subst. alej f. ‚stromořadí, cesta stromořadím‘ bylo do češtiny přejato z něm. Allee, tam z franc. allée, v češtině přijalo koncové j- a zařadilo se k domácím deklinačním typům: na většině území je zachován ženský rod a slovo se řadí k typu píseň (alej f.) či po připojení -a k typu růža (aleja). PJ se základem -alej- jsou zřejmě mladšího původu. Stromořadí byla sázena uměle podél silnic obvykle dálkových, obchodních, tzv. císařských = vojenských (ty z dob Josefa II.) jako ochrana před sluncem, deštěm, k orientaci za mlhy nebo sněžení, jako příležitost k občerstvení a odpočinku (u studánek, v alejích ovocných stromů). V 18.–19. stol. se aleje s oblibou zakládaly kolem cest mezi zámky, v zámeckých parcích (srov. např. četný výskyt jmen s výrazem alej v okolí zámku v Šilheřovicích OP), ojediněle (a to dodnes) i jako estetizující prvek krajiny (např. jeřabinové aleje na Českomoravské vrchovině). Za aleje jsou leckde pokládány i lesní cesty (nebo průseky), které jsou lemovány jiným druhem stromoví, než je les, např. alej z javorů zvaná Zelena aleja vede středem jehličnatého lesa s PJ Kamene v Ostravě OV (Hošťálkovicích). Subst. alej bylo sekundárně využito v pojmenování mezí (obvykle u terasovitých polí), ojediněle i traťových nebo katastrálních hranic, kde se v řadě vysazovaly zpravidla ovocné stromy (zvl. jabloně, švestky nebo třešně). – Ne všechny aleje mají svá pojmenování, proto nelze u některých dokladů vždy jednoznačně určit, zda jde vskutku už o vlastní jméno.
• V PJ se tento základ objevuje v nář. podobách: -álej-, -aleja-, -áleja-, -haleja-, -álija-, -halija- (k tomu srov. ČJA 4, 64).
• PJ se základem -alej- jsou rozšířena na celém území Moravy a Slezska s výjimkou oblasti Moravskoslezských Beskyd a Jeseníků.
• ALEJKA, ALEJSKÝ
Šr