SPJMS

ČESKÝ30 adj.

1 I a Česká, České, Český b U Českého2, V Českém2 ♦ a Česká hranice3/kolonie2/ves, Česká stráň, Český kopeček/les/vrch, Český potok, České srdce, Česká cesta, Česká křivda; České louky, České pola; Cesta do Českého, Dolní cesta do Českého b U české školy2; Na kopci u Českého; Za humny k Českému, Za uličky k Českému
2 a les, pozemky, zvonice b les2, pastvina2, pole2 ♦ a cesta5, les3, m. č.3, pole3, břeh, kopec, louky, místo, potok b pole3, louka2, místo
3 Do PJ vstupuje adj. český, které zpravidla znamená ‚příslušející k českému národu‘, vzácněji ‚vztahující se k území země české‘, výjimečně pak ‚vztahující se k MJ Čechy‘ (PJ Český potok v Čelechovicích na Hané PV označuje potok, který „teče od Čech pod Kosířem“). • V PJ stojí toto adj. zpravidla v pozici shodného přívlastku, řidčeji je substantivizované; ve funkci přívlastku vymezuje objekt vyjádřený rozvíjeným substantivem vůči jinému objektu v sousedství, který patřil německému majiteli či jinak souvisel s Němci (např. PJ Česky pula (‚česká pole‘) v Deblíně BO či PJ Česká ves pro m. č. v Hustopečích BV: „Dříve tu bydlela česká menšina.“), výjimečně s Poláky (PJ Česká kolonie v Třinci KA či Česká křivda v Havířově KA). Řidčeji byly sémantickým východiskem Čechy (proti Moravě): např. PJ Českej kopeček ve Skleném ZR pojmenovává zalesněný kopec „na hranicích Čech a Moravy“. Podobně motivovaná jsou i PJ tvořená substant. adjektivem č. ve všech rodech (např. PJ Česká pro zvonici v Radkově PV) a předložková PJ se substant. adjektivem (v předložkových jménech se objevuje jako PJ, například v Suchdole PV se les České stal motivujícím pro nářeční jména několika okolních pozemků: O Českyho, V Českym, Za homne k Českymo, Cesta do Českyho apod.). • PJ jsou doložena především ze záp. a stř. Moravy. • IPJČ.
Či