-acker(l)-

• K základu -acker-, to z něm. Acker ‚obdělané pole‘. V bývalých německých a česko-německých vesnicích jihomoravského pohraničí je to nejčastěji se vyskytující základ původních německých PJ. Na jižní, západní a střední Moravě se v mimopohraničních oblastech objevuje v českých obcích jako stopa izolovaného (pozdně)středověkého německého osídlení. V němčině převažovala jména složená (Breit(en)acker ‚široké pole‘, Grenzacker ‚hraniční pole‘ atd.), jejichž strukturu zachovávají přejatá jména česká, třebaže jsou uživatelům buď významově většinou neprůhledná (Brajt(n)akr, Grencakra), nebo se od výchozí podoby velmi vzdálila (Kraňtakr < Gereinacker ‚pole v rovnoběžných řádách‘ (srov. PJ Řádky). Jména nesložená měla v němčině nejčastěji podobu zdrobnělou Ackerl(e), a proto jsou česká PJ (kromě přímého přejetí typu Akrle) rovněž zdrobnělá (Akrlík apod.). Německá jména se vztahovala téměř výhradně na pole, tak tomu je i u jejich českých ekvivalentů. • R. Šrámek, Acker-, -acker in tschechischen Flurnamen. OSG 23, 1998, 61–66.
• Do češtiny byla jména přejímána z německých nářečních znění, např. Cinzogr, Špicokr < Zins(en)acker, Spitzacker. Něm. -acker-, -äcker(l)- se proto v čes. PJ reflektuje jako -akr-/-agr-, -okr-/-ogr-, (zř.) -ekr-/-egr-. Česká jména mívají také předsunuté H- (Acker- > Ha-). PJ jsou vřazena do českého (nářečního) odvozování a typů tvoření PJ, např. Akrlíky patří k plurálovému typu PJ, Herklová k adjektivnímu atd.
• Zeměpisně navazují původní něm. PJ s -acker-, -acker(l)- na areál dolnorakouských PJ a prodlužují ho směrem od Znojemska a Mikulovska na Brněnsko a Vyškovsko. Jinde jsou PJ doložena ojediněle. PJ s -akr- se nerozvinula v Čechách (kromě PJ Hakrdlík).
• FRAJAKR
Šr