brab-/vrab-

- K psl. vorbъ, vorbьcь, v důsledku vývoje skupiny tort a vývoje jerů změněno na vrab, vrabec. Pův. onomatopoické slovo, patrně "vystihující švitoření" (tak Mch). V nářečích dochází k asimilaci v-b > b-b, objevuje se vkladné l. V některých PJ obsahujících nář. názvy pro vrabce může jít o metaforické pojmenování menších objektů, položených výše nebo na okraji nějakého většího areálu, nebo objektů hodnocených jako méně kvalitní, podřadnější (srov. např. VRABLINEC či VRABLOVEC).
- Do pomístních jmen vstupují nář. apelativa vrabec, vrablec, vrablc, vrabčák, brablec, brablc, brabčák, vrabel, a to buď jako odvozovací základy (např. Vrablčená, Vrablice, Vrablovec, Brabčůvka, Brabečník, Brablčinec apod.), nebo v nezměněné podobě: 1) v případě toponymizace (např. Vrabec, Brabec Vrabčák, Brabčák), 2) pokud bezpředložkové PJ tvoří součást předložkového PJ (např. Na Brabčáku).
- PJ jsou doložena porůznu z celé Moravy, nejkoncentrovaněji záp. od Brna, ze Slezska jen vzácně.
• BRABČŮVKA, BRABEC, BRABEČNÍK, BRABECOVSKÝ, BRABENIČNÁ, BRABÍNEK, BRABINKA, BRABLČINEC, BRABLEC, BRABLEČOVSKÁ, BRABLIČKA, VRABEC, VRABLČENÁ, VRABLICE, VRABLINEC, VRABLOVEC
Či