bouř-/buř-

• K psl. buŕǫ, buriti ‚bouřit, zuřit, hlučet‘. PJ obsahují výrazy vycházející z tohoto slovesa zpravidla ve významech souvisejících s povětrnostními jevy nebo s vodou (bouřlivé, větrné počasí; prudký, hlučný vodní tok), někdy i prostě s hlukem či s divokým, nespoutaným porostem.
• Kořen se objevuje ve variantách bouř-, bóř-, búř-, buř- (rozdíl buř- x búř-/bouř-/bóř- pramení z toho, že na některých částech zkoumaného území docházelo při odvozování ke změně kvantity, na jiných se uchovala kvantita původní; podoby s -ú- a -ó- odrážejí stav ve střm. a vm. nářečích; varianta buř- na území slez. nářečí může být odrazem slezského krácení samohlásek).
• PJ byla zachycena porůznu v jižní polovině zkoumaného areálu a na jeho sv. okraji.
• BOUŘÁK, BOUŘILKA, BOUŘKA, BOUŘOV
Či