bob-

• K apel. bob (psl. *bobъ) ‚bylina pěstovaná jako pícnina, bot. rod Faba, též semena jejích plodů‘ nebo k apel. bobek (to dem.) stč. pův. ‚vavřín‘, též ‚kulatý plod vavřínu‘, pak ‚trus některých savců‘, přenes. též ‚drobná kulatá věc‘. PJ označují jednak pozemky, kde se pěstoval bob, jednak objekty malých rozměrů, méně ty, na nichž zvěř zanechávala trus.
• Kořen se objevuje pouze ve var. bob-, shodné se spis. jazykem.
• PJ byla zaznamenána soustředěněji na již. Valašsku a na Opavsku.
• BOBANĚ, BOBČÁK, BOBČICE, BOBEČKY, BOBEK, BOBÍK, BOBISKA, BOBKÁRNA, BOBOVNICE
Km