čeř-

• Patrně ke slovesu čeřit ‚působit jemné vlnění, chvění‘; to je doloženo jen z češ. a slov.: novotvar ze staršího čečeřiti, jež má příbuzná slova v hluž. a lot. (Mch 100), může však jít i o pozdější expr. inovaci, možná onomatopoického původu (Rejzek 115). Méně pravděpodobná je souvislost s čeřen ‚druh rybářské sítě‘ či ‚mříž nad ohništěm‘, později metaforicky ‚horní část pece‘ a dalším přenesením ‚vrchní plocha hory‘ (Rejzek oba homonymní etymony spojuje v jeden). Všechna PJ z Moravy a Slezska označují pole či hony, nikde není doložena existence vyvýšeniny, jež by mohla navozovat souvislost s naposledy uvedeným významem (jiná situace je v Čechách – srov. celkem 14 souvisejících PJ zachycených v IPJČ –, kde např. u PJ pro kopec u Třešti Čeřínek lze význam ‚vrchní plocha hory‘ předpokládat).
• PJ jsou doložena rozptýleně ze sev. Moravy, soustředěně pak z malé oblasti na sev. Znojemsku.
• ČEŘENEC, ČEŘENÍ, ČEŘÍNEK, ČEŘINKY
Či