-čert-

• K psl. apel. *čьrtъ (to je podle Mch 99 zpodstatnělé t-ové participium od *ker- ‚řezat, sekat‘; pův. význam slova čert je ‚kulhavý démon, s jednou nohou kratší, tj. useknutou‘; snad výtvor démonologie už předkřesťanské), podle SSJČ ‚nadpřirozená bytost obývající peklo, zosobňující zlo, nepřátelská člověku‘. V PJ se objevuje jen výjimečně jako samostatná substantivní složka (viz ČERT), zpravidla se od něj odvozuje adj. ve funkci shodného přívlastku, který specifikuje objekty něčím záhadné, strašidelné, nebezpečné či čerta podobou připomínající. Základ -čert- vstupuje do mnoha odvozenin, zejména příponových (Čerťák, Čertinec, Čertovice, Čertovka apod.) a rovněž do četných složených PJ, kde tvoří jejich první část (Čertohrádek, Čertoprd, Čertoryje apod.); objevuje se pak také v odvozeninách těchto derivátů a složenin (Čerťácký, Čertoprdský, Čertoryjský apod.). – S pojmenovávanými objekty se zpravidla spojují různé pověsti o výskytu čerta či čertů. Je zajímavé, že v celém sebraném materiálu se vůbec nevyskytují deminutiva či hypokoristika od slova čert nebo se základem -čert-; souvisí to patrně se závažností tohoto motivu v křesťanských lidových představách. • V některých případech je však motivace čertem v uvedeném významu zřejmě mylná (srov. Valentová, I., Čertorie a ľudová etymológia, Kultúra slova, 2009, roč. 43, č. 5, s. 281-284.)
• V komponentu -čert-, kde proběhla v důsledku derivace hlásková změna t > ť, dochází na větší části slez. nářečí k asibilaci na ć, c' nebo č, které zapisujeme společným grafémem č (např. Čerči mlyn, Čerčiněc).
• PJ se objevují s různou hustotou na většině Moravy a Slezska; největší frekvence těchto jmen je na východní Moravě, zejména na Hodonínsku, Uherskohradišťsku a Zlínsku, naopak vůbec nejsou doložena z Přerovska a jen vzácně ze sousedního Novojičínska, Prostějovska, Vyškovska a Kroměřížska.
• ČERT, ČERŤÁCKÝ, ČERŤÁK, ČERTÍ, ČERTICE, ČERTINEC, ČERTOHRÁDEK, ČERTOPRD, ČERTOPRDSKÝ, ČERTORYJSKÝ, ČERTOVEC, ČERTOVICE, ČERTOVKA
Či