-bel-

• PJ se vztahují k základu -bel-, vyčleněnému z řady hláskoslovných obměn apelativa zbel (stč. stbel ‚studně‘, pův. asi *stъbъlъ, stubъlъ) nejprve ‚vykotlaný pařez, jemuž uříznuto kořání‘ (Mch 712), který se na způsob skruže vkládal do studánky, aby se jí nesesouvaly břehy, pak ‚studánka v dutém pařezu‘ (srov. PSJČ VIII, 277: heslo zbelík), též ‚studánka, jejíž stěny jsou obloženy dřevem‘ (srov. Bš 15: heslo belík). Slovo bylo různě hláskoslovně obměňováno, např. podoby s g-, k- vznikly „matením s kbel ‚nádoba‘, když se obě slova začala redukovat v bel“ (Mch 712). Viz též Vasmer, 1958, 33; Bezlaj, 1961, 229n.; Udolph, 1979, 524n.; Olivová-Nezbedová – Knappová – Malenínská – Matúšová, 1995, 114–117. • PJ obsahující výrazy se základem -bel- pojmenovávají buď nějaký vodní zdroj (pramen či studánku, často s kamenným roubením nebo krytou stříškou, popř. studnu, která nad původním pramenem vznikla), nebo jeho okolí.
• Kořen se objevuje ve variantách bel-, dbel-, dzbel-, džbel-, hbel-, kbel-, obel-, zbel-, žbel-.
• Podoby s bel-, dbel-, kbel-, žbel- se dokládají ze záp. a jz. Moravy, varianty s dzbel-, džbel-, zbel- byly zaznamenány na vých. Moravě, ostatní obměny jsou doloženy ojediněle. Jména se vyskytují především v kopcovitých oblastech.
• BEL, BELČENY, BELÍK, BELÍKOVÝ, BELKA, BELKOVÁ, BELOUŠEK, BELŮVKY, DŽBELÍ, OBELKA, ZBEL, ZBELÍK, ŽBELÍK, ŽBELKA, ZBELKY, ZBELOVSKA, ZBELOVSKÁ, ZBELŮVKY
Km