Spjms

bříz-/-břez-

• K apel. bříza = strom s bílou kůrou (rod Betula). Typická barva kůry se stala motivací tohoto názvu (psl. *berza, to z ide. bherg´- ‚bílý, světlý‘). • Bříza je v ČR velmi rozšířená a roste jednotlivě i hromadně až do nadmořských výšek kolem 1 000 m. U nás se vyskytuje více druhů, nejrozšířenější je bříza bělokorá (Betula pendula). Hojný výskyt PJ se základem bříz-/-břez- je dán patrně tím, že bříza roste od nížin až do horského pásma a snadno se uchycuje v odlesněných půdách. • Jména s tímto starým toponymickým základem jsou početná (viz Šmilauer 1970, 38), objevují se v řadě odvozenin (zejm. značně produktivní je tvoření hromadných názvů Březí, Březičí, Březina, srov. též BUČÍ, BUČINA, DUBÍ aj.). Častá jsou jména jednoslovná a dvouslovná předložková. U derivátů se základem bříz- jde o pospisovnělá PJ, neboť na Moravě a ve Slezsku se užívá nář. podoba březa (srov. ČJA 5, 144). Dvojitost základu spočívá v pračeských rozdílech v kvantitě základu. Zatímco mor. březa reprezentuje starou krátkost, podoba bříza vznikla ze stč. formy břieza monoftongizací dvojhlásky ie. Ta je pokračováním dlouhého ě. PJ nejčastěji pojmenovávají lesy podle porostu a pole podle blízkého lesa, popř. porostu na mezích.
• Jména obsahují varianty základového slova, a to bříz-, -břez- a -břež-. U odvozenin se základem bříž-/-břež- nelze vždy rozlišit, zda nejsou odvozeny od apel. břeh. Jiný je základ břež- u PJ ze Slezska, v němž došlo k palatalizaci sykavek. K záměně s břest viz -břest-.
• PJ se vyskytují na téměř celé Moravě s výjimkou již. a vých. okrajů a většiny Vyškovska. Jsou doložena též ze Slezska kromě části Novojičínska a horské východní části.
• BŘEZA // BŘÍZA, BŘEZÁK, BŘEZEČEK, BŘEZENEK, BŘEZENSKÉ, BŘEZÍ, BŘEZÍC, BŘEZÍČEK, BŘEZIČÍ, BŘEZIČKA, BŘEZÍČKO, BŘEZÍČKOVÝ, BŘEZÍK, BŘEZÍN, BŘEZINA, BŘEZINKA, BŘEZKA // BŘÍZKA, BŘEZKOVEC, BŘEZNÍČEK, BŘEZNÍK, BŘEZNÝ, BŘEZOVEC, BŘEZOVICE, BŘEZOVKA, BŘEZOVSKÝ, BŘEZOVY, BŘEZOVÝ, BŘEZSKÝ // BŘÍZSKÝ, BŘEZŮVKA, BŘEZŮVKOVÝ, BŘÍZA, BŘÍZKA, BŘÍZOVÁ, BŘÍZOVÍ
Hb