-buk-/-buč-/-bouč-

• Psl. bukъ je nejspíš výpůjčkou z germ. (die Buche), k mužskému rodu přiřazen analogicky podle jmen jiných stromů, např. dub, habr. (Slovem buk se často argumentovalo při určování slovanské pravlasti. Buk je nyní doma na západ přibližně od spojnice vých. pobřeží Baltu a ústí Dunaje. Z neexistence původního výrazu pro tento strom se tedy soudilo, že původní sídla Slovanů byla na východ od této hranice. Podle Rejzka je však třeba brát podobné „botanické“ argumenty opatrně.)
• PJ jsou doložena v nář. obměnách s -bok-, -boč-, -bóč-, -búč-.
• Etymon -buk- je častý v PJ zejména v oblastech, pro které je bukový porost charakteristický (buk lesní roste nejčastěji ve vyšších polohách, tj. od 300 m n. m. do 1000 m n. m.).
• BOUČOVES, BUČ, BUČACÍ, BUČÍ 2, BUČÍK, BUČÍN, BUČIŇÁK, BUČINKA, BUČINSKÝ, BUČÍNSKÝ, BUČISKO, BUČKOVÍ, BUČKOVÝ, BUČNÍ, BUČNICE, BUČSKÝ, BUKÁČOVÁ, BUKÁLEK, BUKERYŠE, BUKEV, BUKORÝŠKA, BUKORYŠŇATA, BUKOVENSKÁ, BUKOVICE, BUKOVINKA, BUKOVKA, BUKOVÝ, BUKŮVKA
Ko